Rozdělávání ohně
Oheň svítí, hoří, pálí a spaluje. Jeho jiskra pomocí ocelu (1) z křesacího kámene (2) vyražená, a ve křesadle (3) od troudu chycená, rozsvěcuje (zapaluje) sirku (4) a ní svíčku (5) neb dřevo (6) a zbuzuje plamen (7)…
(Jan Ámos Komenský, Orbis Pictus, vydání z roku 1778)
Orbis Pictus, kapitola Oheň, polovina 18. století
V domácnostech se v 18. století oheň rozdělával tak, že se pomocí ocílky a kamene vykřesala jiskra, ta se zachytila do troudu, od něj se podpálila sirka a od ní pak svíčka nebo oheň. Do dýmky se mohl rovnou dávat kousek žhavého troudu, nebo se mohla zapálit hořícím dlouhým dřívkem či uhlíkem, se kterým se manipulovalo pomocí kleští. Potřeby na rozdělávání ohně se ukládaly do dřevěné nebo kovové schránky, na dobových vyobrazeních interiérů jí vidíme viset poblíž ohniště. Mimo domov se nosila skladnější, snad plechová, krabička s křesacími potřebami a sirkami v kapse.
Krabička na troud a připalování uhlíkem.
Ocílka byla z uhlíkové oceli vykované do tvarů připomínajících písmeno C, O, B, R nebo U. Jako křesací kámen se pravděpodobně používal pazourek. Troud se dělal ze spáleného jemného lněného plátýnka (viz. heslo tinder v anglickém slovníku z roku 1763) nebo vyschlého namořeného choroše.
Karle, vstaňte a rozkřesejte, rozsviťte mi světlo.
- Hned, hnedle, milost pane.
A dejte pozor na sirku, by jste s ní nezasmradil.
(Jan Václav Pohl. Die böhmische Sprachkunst, rozprávka XIX. O psaní, 1776, kráceno. Nově vyšlo jako "Není hrubě zdrávo v tom povětří pozůstati…, Volvox Globator, Praha 2007, s. 56)
Pieter Claezs, Zátiší, 1627 (detail)
Sirka bylo delší dřívko nebo proužek tvrdého papíru na koncích namočené do roztavené síry. Ve sbírce National Muzeums of Scotland mají svazek dvou tuctů sirek ze suchých konopných stonků dlouhých 13 cm. Sirky často nabízeli pouliční prodavači a z výpovědí londýnského soudního dvora se zdá, že v 18. století se jednalo o běžnou pomůcku, kterou si mohli dovolit i obyčejní zloději.
Pouliční prodej sirek na přelomu 18. a 19. století
Doma se dají vyrobit velmi snadno. Na starou lžíci se nasype prášková síra (množství odpovídající zhruba vrchovaté kávové lžičce) a zahřívá se nad plamenem svíčky. Po chvíli se síra rozteče, pak se do ní namáčí konce dřívek - není ani třeba dělat zvlášť silnou vrstvu. Uschlé sirky se bez problémů zapálí výše popsaným způsobem, jen je při výrobě a používání vhodné mít na paměti, že se jedná o jedovatou a prudce hořlavou látku.
Postup výroby a použití sirné sirky
Sirky, které se nemusely podpalovat, ale stačilo s nimi škrtnout (a byly ještě jedovatější), se objevují až v 19. století. Rozdělávání ohně na venkově je detailně popsáno v časopise Český lid. Jedná se sice zřejmě o informace z 19. století, ale vzhledem k pomalejšímu pronikání novinek na naše území to nejsou informace nezajímavé - například místo dřívka je použitá nitka, stejně jako to vidíme na některých ilustracích v Orbis Pictus
|
podívej se na FB
piš na klara.parolkova )( seznam.cz
|