Tetování u Apačů

Jednu z nejstarších zpráv o tetování najdeme u Bourkeho, který jako důstojník americké armády působil v 70. a 80. letech 19. století mezi Západními Apači a Čirikávy. Uvádí, že Coyoteros (Vlčí lidé - velká část Západních Apačů) se dělí na White Mountains a Pinal Apače. O Pinalech tvrdí, že přišli do této oblasti jako první, mají měkké a melodické hlasy a krásné ženy. Vdané ženy si podle něj tetovaly na bradě od spodního rtu tři modré svislé linky. /W. Hodge: Handbook of American Indians North of Mexico/

Mails věnuje tetování společně s malováním obličeje celou kapitolu. Upozorňuje na to, že Bandalier v roce 1883 o tetování (na rozdíl od malování) nemluví. Dorsey podle něj v roce 1903 uvádí, že se u Apačů muži i ženy často tetují: „Střed čela i brady mají obvykle pokrytý tmavě modrými geometrickými vzory. Někdy ornamenty z čela pokračují dolů až na špičku nosu“. Podle Goodwina, který žil ve 30. letech našeho století mezi Západními Apači, si mladí chlapci a dívky tetují znamení na zápěstí, ruce a tváře, jinde zase píše, že se mládež mezi dvanáctým a šestnáctým rokem tetuje na pažích, nohách i zápěstích. „V současnosti používají častěji písmena a číslovky než jednoduché ornamenty“ a tvrdil, že to není původní zvyk Bělohorských Apačů, ale dostal se k nim během života v rezervaci od Yavapaiů. /T. E. Mails: The People Called Apache/

Aleš Hrdlička pobýval v San Carlosu v roce 1905 a o tetování napsal toto: „Mezi starými lidmi ze San Carlosu se tetování nevyskytovalo, nyní je ale velmi rozšířeno mezi mládeží, zvláště školou povinnými dívkami. Lidé tvrdí, že se to naučili od Mojavů, kteří se usídlili u San Carlosu. Tetování bývá na kořeni nosu, čele, ve středu tváře, na bradě a hřbetu ruky. Děvčata se tetují sama nebo mezi sebou, slouží jim k tomu jehly, ostny kaktusů, inkoust a uhlí. Obrazce jsou věrnými kopiemi toho, co viděli u Mojavů, ale jejich význam neznají. Pokud se obrazec podobá písmenu, děti říkají, že to odpovídá povaze. Také si tetují, hlavně na ruce, písmena a jména svých milých a příbuzných.“ /A. Hrdlička: Notes on the San Carlos Apache/

Velice solidní záznamy nám zanechal M. E. Opler. Mezi Čirikávy žil sice až v tomto století, byl to ale profesionální etnograf a za informátory si vybíral správné lidi, proto jeho knihu můžeme považovat za spolehlivý zdroj informací o tradičním životě. O tetování píše: „Muži se tetují pouze na vnitřní straně paží, věří totiž, „že je to smyslnější a něžnější“. Používá se červená a modro-černá barva. Červená se získává buď z okru nebo ze šťávy z opuncie, černá z uhlí. Materiál se položí na kůži, navlhčí a pak se provádí vpichy kaktusovými trny. Typickými vzory jsou hvězdy, souhvězdí a klikaté čáry symbolizující blesky. Někdy bylo tetování spojeno s osobními šamanskými obřady, například jeden muž tvrdil, že „ho síla blesku, který má vytetovaný, ochraňuje“. Většina tetování však má víceméně dekorativní charakter. Za čas ztratily obrazce svou ostrost a po několika letech byly jen stěží rozeznatelné. Ženy se rovněž tetují, kromě paží si však zdobí i obličej. Někdy mají tečku na každé tváři, jindy obrazce jako jsou třeba kruhy, vlnovky nebo klikaté čáry na čele. Jeden z informátorů však trval na tom, že tetování žen na obličeji je novou záležitostí.“ /M. E. Opler: An Apache Life-way/

To jsou zatím všechny informace, které se mi o tetování podařilo sehnat. Nezmiňují se o něm Kaywaykla s Betzinzem, ani většina cestovatelů a etnografů, kteří si jinak vzhledu, oděvu a zdobení všímají. Zatím jsem nenarazila na fotografii, na které by bylo tetování prokazatelné, ale několik obrázků zachycuje Apače s nezvykle jemně provedenou malbou - možná tetováním, na jedné fotce je dokonce Apačka (Tonto?) s vlasy obarvenými na způsob pouštních kmenů. Zdá se, že se Apači tetovali již v předrezervačním období, ale nebylo to masově rozšířené. Dokonce je možné, že v poslední třetině 19. století nastal útlum. Později se v rezervacích inspirovali svými sousedy a stala se z toho móda, přitažlivá především pro mládež.

Klára Parolková