Úryvek z relace (pravidelného hlášení představením) jezuitského misionáře Filippa Segessera z roku 1737.
Mezi indiány nejsou únosy vzácností, zvláště mezi Apači a setkáme se s nimi i u Pimů a Opatů. Opatové a Pimové jsou sousedé, ale jejich jazyky se liší. Apači jsou nezkrotní a divoši, žijí ve vysokých horách na severu a jsou zapřísáhlými nepřáteli Pimů i Opatů. Zabývají se především krádežemi, přepady a vražděním. Ukrývají se vúzkých soutězskách, poutníky nechají projít do jejich poloviny a pak na ně zaútočí krupobitím šípů. Jsou velmi prohnaní, činorodí a vraždí lidi tím nejpříšernějším způsobem, pokud si je nemohou odvézt živé. Španělský král určil, že mají být na hranici s nimi postaveny pevnosti, aby byli hlídáni. Jich je však hodně a vojáků, kteří nemohou být všude, jen pár.
Apači jsou robusní. Nosí luky a šípy a také kopí, které mají obvykle od Španělů. Když jsem byl v pevnosti, viděl jsem několik Apačů ozbrojených takovými kopími. Před krátkou dobou přišli Apačové do pevnosti (kde jsem se před časem zotavil), aby se setkali s kapitánem Donem Juanem Bautistou da Ansa. Jako důvod k návštěvě kapitána uvedli, že se rozhodli se Španěly uzavřít mír. Na znamení mírových úmyslů si s sebou přinesli kříž. Pozvali kapitána, aby se účastnil sněmu, kde by to odpřísáhli. To kapitán ale odmítl, nejen že mu zrovna nebylo dobře, ale rovněž se mu to zdálo nebezpečné.
Stalo se ale, že jeden Španěl, který tu byl na návštěvě, se rozhodl jít místo kapitána. Na svém rozhodnutí přes všechny argumenty trval, protože si chtěl vybudovat karieru na tom, že získá tyto barbary pro křesťanství. Provázen několika vojáky následoval apačské vyslance na místo sněmu, kde byli zjevně přátelsky přijati. Když bez obav sesedli z koní, divoši na něho vztahli ruku, rozřezali ho na kousky a jeho vojáky zřídili šípy tak, že ti, kterým se podařilo uniknout, se vrátili domů v žalostném stavu. V tutéž dobu se skupina Apačů vynořila z hor a odehnali více než tři sta koní ze dvou misií, Arispe a Cuquiarachi.
Apači obvykle útočili na španělské vesnice během mší, obvzláště o velikonočním týdnu, častěji v zimním než v letním období. V zimě jsou dlouhé noci a Apači se rádi přesunují v měsíčním světle. V létě obvykle loví pro obživu. Když durangský biskup Don Benedito Cespo cestoval po svých diecézích v Nové Mexiku, ukryli se Apači ve vysoké trávě, pak se náhle objevili, splašili nákladní zvřata i koně a mnoho jich ípy postříleli. Biskup, v jehož kočáru vězelo pět šípů, si se služebnictvem stěží zachránil holý život, jak mi on sám řekl. Je k nevíře, jaké množství dobytka a koní dokázali celkem ukrást, jak učinili cestování nebezpečným a kolik vražd spáchali. Říká se, že vstup do jejich území je tak úzký, že jím stěží projde zástup mužů, byť by šli jeden podruhém.
Vedle Apačů jsou na západě ještě další barbaři, Seriové. Některé serijské vesnice již ale přijaly křesťanskou víru. Když se Seriové bouří, jsou ještě krutější než Apačové. Nikoho nešetří a spálí nebo zničí úplně všechno. Všichni tito nepřátelé dávají velitelům i vojákům pořádně zabrat. Mnooho vojáků bylo zabito. Já sám jsem často cestoval skrze území divochů a, díky Bohu, jsem nebyl ohrožen ani Serii ani Apači. Ti, které jsem potkal, byli přátelští. Pimové občas vytáhnou proti objema kmenům a kradou jim děti. Obvykle je pak prodávají po třech stech španělských dolarech. Jakmile se tyto děti ožení nebo vdají, jsoou volní a jejich pán už nad nimi nemá žádnou moc. V Gueber jsem darem obdržel mladého apačského chlapce který, zatím co jsem stonal, byl Španěly přivezen z nějaké vzdálené oblasti.
Theodore E. Treutlein: The Relacion of Philipp Seggeser, Mid-Americas XXVII 1945, s. 153 - 154
přeložila Klára Parolková
| morrigna.xaint.net | pište na: klara.parolkova (zavinutec) seznam.cz |