Joseph Francois Lafitau S.J.:
Oděv Irokézů

Překlad z knihy Obyčeje amerických divochů ve srovnání s obyčeji nejzazších dob (Moeurs des sauvages amériquains, compáres aux moeurs des premiers temps), z kapitoly Zaměstnání mužů, z druhého dílu. Autorem je francouzský jezuita, misionář, etnograf a botanik Joseph Francois Lafitau. Ve svém díle vydaném v roce 1724 vycházel z vlastních zkušeností získaných během pětiletého působení u Irokézů i z děl svých předchůdců.

Oděv Irokézů a dalších indiánů, kteří nežijí tak daleko na severu [jako Inuité], se skládá z několika kusů: bederní roušky, jistého druhu sukně, punčoch nebo legín, mokasín a pláště.

Bederní rouška je jediný nepostradatelný kus oděvu, který si nikdy nesvlékají. Ostatní si klidně odloží, beze strachu z toho, že se prohřeší proti slušnosti, když jsou ve svých chatkách, anebo když jim překáží.

Tuto bederní roušku Irokézové nazývají gaccaré a muži jí nosí z kůže, stopu širokou a čtyři stopy dlouhou. Dají si jí mezi stehna, přehnou přes střívko, kterým jsou opásáni kolem zadku, a nechají vepředu i vzadu viset asi jednu stopu. V Římě jsem viděl sochy starých Egypťanů, kteří měli stejný oděv, lišil se jen v tom, že byl nejprve zvenku obtočený kolem boků a teprve pak naaranžovaný tak, aby visel vepředu dolů.

Žena a muž z kmene Huronů a Irokézů, oblečení v tradičním stylu.

Ženy jsou zakryté cudněji. Algonquinky nosí druh stoly nebo roucha bez rukávů, které je na ramenou svázané a sahá do poloviny nohou, podobně jako roucha egyptských žen na sochách. Irokézky a Huronky, stejně jako Sparťanky, nosí pouze sukni opásanou okolo boků a končící nad koleny. Nespouštějí si jí níž, aby jim nepřekážela, když pracují na poli.

Tunika je druh košile bez rukávů vyrobené ze dvou jelenic, tenkých a lehkých, z větší části zbavených chlupů, a s třásněmi na ramenou a spodním okraji, úplně stejně jako na římské cuirasses. Tato košile, typická pro Irokéze a Hurony, se zdá být nejsnáze postradatelným kusem oděvu a mnoho z nich, zvláště mužů, se bez ní snadno obejde celé dny.

Když jsou na cestách nebo během tuhé zimy nosí ještě rukávy, které nejsou připevněné k oděvu nebo ke košili ale svázané dohromady dvěma řemínky, které jim vedou vzadu přes ramena.

Legíny (mitasses), jak jim říkají Francouzi, jsou z kůže přeložené a sešité, tak, aby obepínala nohu, a co přebývá na vnější straně, se nechá jako třásně nebo čtyři prsty široký lem. Ženy je nosí jen ke kolenům a upevňují je podvazky umně zhotovenými z losích chlupů a ursoních ostnů. Muži je nosí do poloviny stehen a přivazují je k pásku, který jim drží bederní roušku.

Tuto legíny nemají "podrážky" a jsou nacpané do mokasínů z jednoho kusu kůže, bez podpatku či silné kůže na podrážce. Mokasíny jsou na palci nabrané a střívkem přišité k malému jazyku. Pak jsou připevněné proužkem stejné kůže, který je provlečený skrz dírky prořezané v pravidelných intervalech a zavázaný nad patou po té, co se překřížil na nártu. Tato obuv je úplně stejná jako ta, co nosí Partští králové, kteří jsou k vidění na mnohých sochách. Mimo jiných na dvou krásných z černého jaspisu, které Klement XI. nechal postavit na Kapitol jen krátce před tím, než zesnul, a jeho smrt uvrhla celý křesťanský svět do smutku nad ztrátou tohoto svatého otce.

Někteří nosí boty sahající až do poloviny nohou, aby je chránily od sněhu. To jak jsou zavázány způsobem, který trochu připomíná obuv hrdinů a válečníků římské milice.

Plášť je čtverec měřící po jedné straně fathom [1,8 m], po druhé fathom a půl [2,7 m]. Na některých z nich je nechaná srst, jiné jsou zcela bez chlupů. Některé jsou z kůže celého losa, jelence, laně nebo bizona. Jiné jsou sešité z kousků kožek bobrů nebo černých veverek. Pláště mají nahoře a dole třásně nařezané ze stejného materiálu, stejně jako aegis libijských žen nebo Pallasino agides. Třásně u krku jsou docela krátké, u nohou o něco delší. Pláště z kožešin černých veverek mají na dolním okraji připevněny veverčí ocásky. Třásně nebo ocasy mají stejný význam jako ty, které jsou na kanovnické almuce.

Indiáni se do těchto plášťů halí jen ledabyle. S výjimkou cest si je nepřipevňují, pouze přidržují rukou. Když jsou naloženi zavazadly, převazují pláště okolo pasu opaskem, aby jim nepřekážely. Když panuje špatné počasí, přetáhnou si je přes hlavu, kterou jinak nosí nepokrytou, stejně jako dávní Římané, a podobají se tak mužům na Cézarových medailích.

Žena a muž z kmene Huronů a Irokézů, oblečení v moderním stylu.

V současné době většina indiánů, kteří jsou v kontaktu s Evropany, změnila pouze materiál oděvů, ale původní styl odívání si ponechali. Nosí lněné košile na místo tunik, látkové bederních roušky a legíny. Na místo kožešinových plášťů používají deky z vlny, psí kožešiny nebo pěknou červenou a modrou látku. Někteří také nosí druh francouzského kabátce, který Kanaďani nazývají capot, ale jak už jsem řekl, před příchodem Evropanů bylo všechno jejich oblečení z kůže. Vlněné a lněné látky jim byly docela neznámé a rovněž je dosud nepoužívají vzdálené kmeny, které si nemohou tak snadno užívat potěšení obchodování s námi.

podívej se na FB

piš na klara.parolkova )( seznam.cz