Jezuitský kněz Jan Nentvig v roce 1764 (tedy ještě za svého působení v Americe)sepsal obsáhlou zprávu o provincii Sonora, "Rudo Ensayo", což ve volném překladu znamená "hrubý náčrt". V oddílu Sonorské kmeny věnuje jednu kapitolu Apačům.
Ačkoliv je kraj, kde žijí Apačové, za hranicemi Sonory, pokládám za vhodné zde obsáhnout všechny dostupné informace o nich, takže čtenář bude obeznámen s jejich počtem, silou a neuvěřitelnými škodami, které tito krutí nepřátelé páchají a díky čemu je provincie téměř zruinovaná.
Podle otce Sedelmayera leží jejich hlavní brloh za Sierra de los Apaches, dál než 35 stupňů a 40 minut severní zeměpisné šířky, a podnikají nájezdy na oblast, která se ve směru východo - západním rozkládá od nového presidia (El Paso) del Norte přes presidia Janos, Fronteras a Terrenate až k soutoku řek Asunción a Gila, což představuje vzdálenost více než 100 leaguí, ve směru směru severo - jižním pak ne méně než 150 leaguí .
A ti, kteří tak zamořili Nové Mexiko, patří ke stejnému národu, což je možné určit podle cejchů na zvířatech, která odehnali ze Sonory, aby je zde prodali. Ve skutečnosti je rozsah jejich působení ještě daleko větší a jejich území je co do rozlohy větší, něž mnoho evropských království. Způsob jejich života je ale zcela odlišný. Jsou divošsky krutí a když jsou ponecháni o své vůli, zabíjí se navzájem. O tom se přesvědčili naši vlastní vojáci. Ve své podstatě jsou kočovní, dnes jsou na jednom místě, zítra na druhém. Malý chlapec ve věku pěti nebo šesti let mi vyprávěl, že byl jeho otec zabit a jeho indiáni, když se stěhovali na jiné místo, přivázali ke stromu. Spoléhají na dary země, které mají všude na dosah: tuna, date agave atd.(plohy opuncie, juky a meskalu). Nicméně, jejich ženy se zdržují v oblasti údolí Florida, kde pěstují kukuřici, vydělávají koňské a jelení kůže, vyrábí kabátky, tříčtvrťáky a sandály ze semišové kůže atd. Když jsou v táboře, muží nedělají nic jiného než že loví a baví se, přičemž ženy dělají všechnu práci za ně.
Veškeré apačské oblečení je vyrobené ze semišové kůže. Muži nosí buď kabátek do pasu, nebo okolo ramenou jeden až dva páry kůží jako kakýsi dvouřadý plášť, dále krátké tříčtvrťáky a sandály ušité na míru. Ženy nosí pouze krátké kabátky ke krku, stěží zakrývající jejich hruď a sukně, které jim sahají od pasu ke kolenům.Protože muži i ženy nosí od dětství sandály, mají chodidla menší než ostatní kmeny, a zanechávají tak snadno rozeznatelné stopy.
Ženy jsou obratné v jízdě na koni. Dokáží nasednout na hříbě pouze s ohlávkou z tenkého provazu místo uzdy a také s tím dokáží koně ovládat a řídit.
Z informací získaných od zajatců jsem se dozvěděl, že tento kmen neuctívá modly.
I když jsou rozptýleni na velkém území, podle toho, kolik nájezdů podnikají v této provincii soubežně, můžeme usuzovat na jejich vysoký počet. Ve stejném čase, kdy plení Sonoru, je v Pimeria Alta válečná výprava čítající dvě stě až tři sta lidí, stejný počet jich pustoší Janos, další pak vnitrozemí provincie Nueva Vizcaya a jiní jsou až v Chihuahue, přitom ale stále velký počet mužů hlídá v rančeriích jejich ženy a děti. Není tedy nepravděpodobné, že jejich počet přesahuje tisíc rodin.
Je božím milosrdným záměrem, že mají Apači své síly roztroušené na rozsáhlém území, a že nespojí své síly v útoku na nás, neboť v tom případě by v neexistovalo žádné místo, které by bylo možné proti Apačům ubránit a do roka by byla zničená celá provincie. Neměli bychom to ale podceňovat, neboť nepřítel mnění svojí taktiku. Dříve útočili pouze dvakrát nebo třikrát za rok a vždycky za úplňku, nyní útočí v libovolnou dobu a vždy ve velkém počtu. Přijdou za tmy, kdy jsou nejméně očekáváni na statcích jsou hlídky zanedbávány. Navíc, tito zaškodníci nemají z našich jednotek žádný strach a stačí ustoupit do horských pevností, kde nechají ukradené stádo odpočinout.
Protože tento nepřítel uniká nepotrestán, je schopen tuto jinak prosperující provincii ožebračit. Duch jejích obyvatel je podrýván neustálou hrozbou smrti. Hornictví a obchod upadají, královská pokladna nemá výnosy a to vše díky nepřátelským Apačům.
Juan Nentvig, S.J., Alberto F. Pradeau a Robert R. Rasmussen: Rudo Ensayo, A Description of Sonora and Arizona in 1764, University of Arizona Press, Tuscon 1980
přeložila Klára Parolková
| morrigna.xaint.net | pište na: klara.parolkova (zavinutec) seznam.cz |