|
Úplně malé děti, které ještě neuměly chodit, se oblékaly do kombinace jedné nebo dvou čepiček, krátkých plátěných košilek, teplejších kabátků a sukýnek, navrchu pak měly dlouhé šatečky. Délka oděvů byla volená tak, aby i po zvednutí do náručí měly celé nožičky pěkně přikryté, v teple, a nemohly se tak snadno odkopat. Oblečky se většinou spínaly vepředu a to pomocí špendlíků nebo případně tkanic.
Plenky byly ze silnější lněné nebo konopné látky s podobnou vazbou jako dnešní tetra pleny (jen vzor byl namísto ze čtverců složen z kosočtverců a z názvu této látky vzniklo i dnešní pojmenování plen "diaper"). Větší čtverce se zřejmě překládaly úhlopříčně na trojúhelníky a dál pak skládaly (inspirací může být "novorozenecký sklad" nebo "drak"). Přes ně se zavázal nebo připevnil pomocí špendlíků, tkanic či knoflíků opět přeložený čtverec nebo trojúhelník z bílé vlněné látky.
Na spaní (nejen) se kojenci zavinovali do přikrývky, která se pak mohla převázat dlouhým úzkým pruhem plátna nebo širší stuhou - povijanem. Někdy měli ručičky zavinuté dovnitř, jindy nechané volně ven. Nízké kolébky byly dřevěné nebo proutěné, na hlavou dítěte měly stříšku (ve tvaru dnešní boudy u kočárku). Netuším, čím byly vystýlané, ale ovčím rounem se podle mě nic nezkazí a i nějaké to počůrání ustojí.
Přenášení malých dětí se zřejmě obvykle moc neřešilo - buď byly položené doma, na dvoře, na poli, nebo se vezly na voze či v kočáře a na krátké poponesení asi stačilo vzít dítě do náručí zabalené do přikrývky.
Výjimku tvoří tulačky nebo třeba ženy od armády, které nosily děti v šátku. Nejednalo se ale o široký a velmi dlouhý pruh látky jaký se používá dnes, ale spíše o krátký pruh nebo rozměrnější čtverec. Krátký pruh se používal na jednoduché úvazy na boku nebo "tibetský batoh na zádech", větší kus látky pak na nošení v jakémsi "pytli" na zádech a možná byl známý i způsob později rozšířený ve Walesu.
Když začaly děti chodit, zkrátilo se jim oblečení tak, aby nepřekáželo. Kluci nenosili kalhoty, které by byly titěrné a bylo by je potřeba při každém "odskočení" rozepínat, ani holčičky sukýnky, které by se jim díky absenci pasu sunuly nezadržitelně dolů. Obě pohlaví byla shodně oblékána do dlouhé spodní košilky z bílého lnu a jednoduchých praktických šatečků, které se šily ze stejných materiálů jako šaty dospělých žen: jednobarevný, proužkovaný nebo květovaný len, bavlna nebo vlna. Vzadu se spínaly pomocí špendlíků nebo svazovaly několika páry tkanic, okolo pasu mohla být uvázaná šerpa.
Pod šaty se mohl navlékat malý vyztužený korzet a prošívaná nebo obyčejná sukně, navrch pak jednoduchý kabátek vepředu asymetricky spínaný. Ve věku, kdy jsou ještě děti v chůzi nejisté, nosily někdy na hlavě vyměkčenou čepičku a k bezpečnosti přispívaly i dva látkové pruhy přišité vzadu na šatech těsně pod ramena, za které je mohli dospěláci přidržovat (nebylo zvykem vodit batole za vysoko zvednuté ručky, jak to děláme v dnešní době). První capáčky byly zavazovací z měkké kůže, (střih se blížil obuvi dospělých, ale bota se po ušití obracela), postupně pak dostávaly silnější podrážku a bytelnější svršek.
Jak děti rostly, miminčí čepičky postupně nahradily zmenšené verze dámských čepečků (často spínané pod bradou) u holčiček, kluci zůstávali běžně prostovlasí. V chladnějším počasí se nosily čepce, pláště i palčáky.
Střih šatů býval čím dál tím propracovanější (vsazení rukávů, manžety), přibývaly zástěrky (s laclem i bez), šátky na krk. U dívek se tak postupně a nenápadně oblečení přibližovalo šatům dospělých žen, ale chlapců (i když někdy nosili šaty zapínané vepředu a s manžetami podobnými pánským kabátům) byl výrazný předěl - první oblečení do kalhot. K tomuto slavnostnímu okamžiku docházelo mezi třetím a sedmým rokem (u bohatších dříve, u chudých spíše později) a od té chvíle už i kluci oblékali zmenšenou verzi pánského oděvu: košili, tříčtvrteční kalhoty, vestu a kabátek.
Dobový návod na šití pro malé děti:
- Instructions for Cutting out ... 1789
Zajímavé články:
- Sharon Burnston
- Colleen Humphreys
Fotogalerie:
- dětské šaty
- portréty i dochované artefakty
- a různé
Poznámka na závěr, ze součaného úhlu pohledu: na miminech do jednoho roku vypadá dobře i jen čepička a dlouhé šatičky (ideálně s košilkou a sukýnkou), schovají se pod nimi všechny dupačky, plenky i ponožky. Pokud je mimčo v horku jen v košilce a jednorázových plenkách, stačí mu přes ně uvázat flanelový trojúhelník. Od jednoho roku minimálně do čtyř (ale klidně až do šesti) není třeba si dělat hlavu s kalhotami, vestou a podobně - jednoduché vzadu zapínané šatečky sešité z obdélníků (ideálně s košilkou) a plášť do chladu poslouží lépe. Každý rodič si ale musí sám zvážit dobovost vs. bezpečnost - zda bude šaty špendlit, svazovat tkaničkami nebo spínat třeba háčky. Stejně tak se nezdá, že by se oblečení dělalo záměrně "rostoucí" (široké záložky nebo záševky), zřejmě bylo v okolí dost dětí, které si oblečení půjčovaly, my jsme ale v jiné situaci a podobná řešení můžou být praktická.
zpět na úvodní stránku
|
Kojenecká čepička
Existuje mnoho variant, nejjednodušší je "půlkový čepeček" sešitý ze dvou zhruba polokruhovitých dílů, šev jde od čela, přes temeno až do týlu. Dýnkový čepeček má podobný střih jako u dospělých žen: pruh látky vede z pod jednoho ucha přes temeno hlavy až pod druhé ucho, do něj je nařasený zadní polokruhovitý díl stažený dole šňůrkou. Další možností je, že pruh látky vede od čela přes temeno do týla a po stranách jsou do něj všité zhruba čtvrtkruhové díly. Čepička může mít kolem dokola volánky a zavazování pod bradou.
Kojenecká košilka
Je ušitá z jemného bílého lněného plátna. Střih vychází z pánské košile: tělo má zhruba tvar čtverce, do něj jsou nařasené delší rukávy s klíny v podpaží. Předek košile je rozstřižený až dolů, výstřih je oválný, aby dobře seděl. Rukávy mohou končit tunýlkem, manžetou nebo volně.
Kojenecký kabátek
Ze silnější, často bílé vlněné látky. Potřebujete kus široký od konce jednoho rukávu k druhému a dlouhý stejně jako délka košilky plus šíře rukávů. Látku položíte na výšku, horní okraj založíte dopředu dolů, na šířku rukávů, veprostřed rozstřihnete od spodního okraje až k hornímu ohybu. Pak střihnete vodorovně látku v místě, kde končí přeložený kus, zleva i zprava zhruba do čtvrtiny šířky nebo o něco málo dál. Levý a pravý okraj složíte k sobě, čímž by měl vzniknout jednoduchý kabátek ve tvaru písmene T. Sešijte rukávy a oba švy na předním díle, olemujte rukávy, vystřihněte průkrčník a olemujte ho spolu s rozstřiženým předním dílem.
Kojenecká sukénka
Je z dlouhého pruhu (nebo několika sešitých dílů) lněné látky nařaseného do širší "manžety" zavazované na boku na tkalouny. Manžeta je z přeloženého pruhu látky a tak široká, aby pohodlně obepínala dětské bříško už od podpaží. Sukně sahá pořádný kus pod nožičky, nařasená je víc vepředu než v zadu.
Kojenecké šatičky
Z bílého nebo barevného plátna. Mají podobný střih jako volný dámský kabátek: na ramenou přeložený pruh látky, vepředu po celé délce rozstřižený, s vystřižený průkrčníkem a vystřiženými trojúhelníky na bocích (vnitřní roh zaoblený), které dají obrys rukávům a rozšiřující se sukénce.
Košilka pro batolata
Z bílého plátna, střihově vychází z dámské košile: má rukávy pod lokty, klínky podpaží, přední i zadní díl se směrem dolů rozšiřují. Výstřih je oválný a může mít vepředu menší rozparek.
Šatečky pro batolata
Širší sukýnka je nařasená do hladkého živůtku s menším kulatým výstřihem, vzadu s rozparkem zasahujícím i kousek do sukně. Rukávy k loktům jsou obvykle vsazené, v pravém úhlu k živůtku.
|
