Blížíme se dobovému ideálu krásy

Za přitažlivou byla po většinu 18. století považována mírně baculatější postava s plnějším poprsím, štíhlejším pas a široké boky. Zpravidla není těžké se tomuto pomocí drobných triků přiblížit (daleko horší by to bylo s módou konce století, která sluší jen opravdu štíhlým). V první řadě je tedy potřeba se na vlastní tělo dívat dobovou optikou, ne tou dnešní, kdy "nadváhu" řeší i ženy objektivně podvyživené. Například jemně se rýsující podbradek tehdy nebyl považován za nic neestetického.

výška

V tomto případě platí klasické současné poučky: prodloužit nás můžou střevíce na podpatku (nosily se zhruba 5 - 7 cm), vysoko vyčesané vlasy nebo svislé linie (vepředu rozstřižené šaty s kontrastní náprsenkou a sukní), určitě se vyhneme sukni do půli lýtek. Snížit nás naopak můžou horizontální linie (těch dosáhneme například navrstvením sukně, delšího kabátku a širší zástěry, která bude kratší než sukně). Pokud šijeme sukni z proužkované látky, střihne tak, aby nám orientace vzoru lichotila.

celková postava

Drobnější ženy si mohou dovolit nosit šaty i sukni z jedné látky nebo alespoň podobného odstínu, a pokud jsou z vyšší vrstvy, tak i lesklé materiály. U mohutnějších postav je žádoucí jednolitou plochu rozbít použitím různých látek, dobrou službu udělá i zástěra s cípem k jednomu boku nebo větší klobouk (aby se silueta tak trochu vyvážila). Pláště zásadně volit krátké k bokům, ne až na zem.

Asi je zbytečné připomínat, že dobový oděv je tvořený mnoha vrstvami, proto, pokud chceme snížit objem, je lepší použít spíše tenké látky, ve kterých nám navíc nebude tak velké horko.

poprsí

V každém případě se vyplatí dobře padnoucí korzet - malá prsa zdůrazní, velká přitažlivě natvaruje. Z dnešního pohledu by se dalo říct, že se jedná o kombinaci push-up a stahovacího prádla. S korzetem se ani nemusíme bát velkých výstřihů, které u obdařenějších opět rozbíjí opticky plochu, u skoupěji obdarovaných poskytují prostor pro kouzla s šátkem. Poprsí zvýrazní načechraný šátek, naopak hladce upravený potlačí. Opticky může prsa zvětšit i větší mašle umístěná pod výstřihem.

poměr prsa - pas

Důležitější než velikost prsou, pasu nebo boků je jejich vzájemný poměr. Pokud je rozdíl mezi obvodem pasu a prsou jasně viditelný, můžeme si dovolit i šaty s uzavřeným živůtkem a kulatým výstřihem typické pro pozdější období.

Pokud není (a je celkem jedno, zda jsme celkově štíhlé nebo naopak silné), podpoříme ho dolů se zužujícím laclem zástěry, dlouhými cípy šátku, tvarem výstřihu, lemem živůtku šatů (robbings), páskem přes horní část živůtku nebo širokým ozdobným šněrováním.

poměr pas - boky

V době, kdy se pod sukně umísťovaly vycpávky a konstrukce, neexistovalo nic jako "příliš velký zadek". Může se však stát, že máme zadek a boky příliš štíhlé, pak je žádoucí si vzít několik bohatě řasených sukní na sebe.

Poměr mezi pasem a boky můžeme zvětšit sukní, ne však skládanou, ale opravdu řasenou. V každém případě (i když máme nadváhu) se vyhneme "zeštíhlujícím" sukním střiženým do A, které jsou nedobové a paradoxně nám žádoucí siluetu neudělají. Naopak je hezké si přizvednout sukni šatů tak, aby nás v bocích rozšířila.

Pokud se stylizujeme spíše do třetí čtvrtiny 18. století, můžeme si také ušít šaty s mírně zvýšeným pasem, které silnějším ženám sluší, případně (vyšší vrstvy) si v pase zavázat výraznou šerpu.

nohy

Nemusíme řešit nic jako široká stehna, tlustá lýtka, nohy do O nebo X, protože všechno skryje sukně. Pouze v případě, že se nám nelíbí naše kotníky, vezmeme si delší sukni sahající až na nárt.

paže

Střih rukávů končící těsně nad/pod lokty je obvykle docela lichotivý a není potřeba nic dál vymýšlet, jen si zvolíme vhodnou šířku. Pokud šijeme dlouhé rukávy z konce 18. století, musí být určitě úzké (široké vypadají nedobově i neslušivě). Do jisté míry jde ještě experimentovat s manžetami, ty by ale měly především odpovídat stylu zbytku šatů a zvolenému období.

vlasy

Nosily se dlouhé, veprostřed na pěšinku, bez ofiny. Pokud máme ofinu, můžeme jí připnout nahoru nad čelo a nasadit na ní čepec. Krátké nebo málo objemné vlasy neumožňují udělat v týle drdol, na kterém drží čepce a klobouky, je proto třeba volit zavazování pod bradou. To sice dnes někdy vnímáme jako méně slušivé, dříve bylo ale hojně rozšířené mezi všemi věkovými kategoriemi.

Pokud jsou vlasy evidentně nepřirozené (barva, melír, dredy…) je nutné volit mezi dvěma zly: schovat pod čepec celé, což se dříve obvykle nedělalo, nebo nechat z pod čepce koukat ven.

Podle tvaru obličeje pak vybíráme slušivý střih čepce.