Tradiční způsoby barvení textilu

TEORETICKÁ ČÁST

Ve starověku se barvilo na červeno mušlí ostrankou, červcem, mořenou barvířskou, alkanou barvířskou, žlutě pak světlicí barvířskou, rezedou barvířskou neboli rýtem, šafránem, kručinou barvířskou, hennou čili alkanou a různými druhy řešetláku. Modrou barvu získávali z borytu barvířského, lišejníku skalačky barvířské a dováželo se i indigo. Tmavé barvy dával dub, borůvky a další rostliny. Ve středověku se používala podobná barviva, rošíření sortimentu přinesly až zámořské objevy - nově se objevila především tropická dřeva: kreveň čili kampeška (s různými mořidly barvila tmavočerveně, černě a modře – odtud název modrá prizule), sapan ježatý (brasiletto) čili strom fernambukový (barvící na červeno tedy červená prizule nebo pravé brazilské dřevo), sapan bahamský (žlutá prizule), moruše barvířská (rovněž zvaná žlutá prizule), santal (barví červeně), dostupnějším se stalo karmínové barvivo z červce nopálového známé také pod názvem košenila i oddenky kurkumy barvící žlutě.

V 18. a 19. století se ve střední Evropě i Severní Americe používala víceméně stejná importovaná barviva, především různé prizule, indigo a košenila. Zajímavé jsou i záznamy z mexických inventářů z 18. století, kde jsou zmiňovány látky i oděvy mnoha barev, ale jmnovitě se uvádí pouze červená a modrá barviva: indigo, fernambuk, košenila a kampeška. V amerických koloniích bylo domácí barvení hodně rozšířené, především kvůli izolaci některých osad a nedostatku hotových peněz. Jednotlivé domácnosti využívaly především barviv místních, ale existuje i vyjímka – indigo. Nádoba s indigovou kypou byla v některých oblastech doslova v každém domě, přestože se nejedná o jednoduchý způsob barvení a indigo se muselo na většinu území dovážet (na jihu se sice pěstovalo, ale údajně nevalné kvality). Podle záznamů se zdá, že chudí lidé chodili oblečeni téměř výlučně v indigové modré, ořešákové hnědé a režné barvě. Další zajímavostí je líčidlo, rostlina dávající červené barvivo, která se z Ameriky rozšířila i do Evropy, kde se díky své relativní nejedovatosti uplatnilo především v potravinářském průmyslu. Mnoho z barvířských rostlin používaných americkými osadníky bylo známo i v Evropě: slupky cibule, divizna, černý bez, janovec, mech, šťovík, bolehlav, svízel, zdla. Jako droj tříslovin se používaly různé druhy stromů: dub a duběnky, ořešák hickory, olše, javor, sassafras, vrba, bříza, líska, cedr, třešeň a škumpa.

Vedle barviva se do barvící lázně obvykle přidává ještě nějaké mořidlo. Mořidlo je látka která usnadní a upevní provázání barviva s materiálem tak, že se nerozpustí ve vodě při praní, je stálejší na slunci a v neposlední řadě se různými mořidly s touž rostlinou dají dosáhnout různé odstíny. V současnosti se ve většině receptů jako mořidla uvádí chemické sloučeniny (nejčastěji skalice, kamenec, vinný kámen a dále soli cínu a chromu), dříve se s oblibou používala moč, potaš, vápené vody a další. Sloučeniny kovů se do barvící lázně mohly dostat i z železného, měděného nebo cínového hrnce.

Barvířské postupy se dělí kypové (indigo, boryt), s přidaným mořidlem a mořidlem přírodním. Dále záleží na tom, zda se textil moří před, po a nebo během barvící lárně. Získávání barev z rostlin se začalo opouštět v druhé polovině 19.století, kdy se rozšířily anilínové barvy.

PRAKTICKÁ ČÁST

Z množství návodů uveřejněných v literatuře jsem si jich několik vybrala a vyzkoušela v praxi. Volila jsem tak, abych získala co nejširší škálu odstínů a přitom si vystačila s běžně dostupnými rostlinami i mořidly. Používala jsem vždy víceméně stejný postup: čistou ovčí vlnu ve volných přadenech jsem namočila do vlažné vody s octem a vyprala, pak jsem jí vložila do teplé lázně s rostlinami a za občasného míchání přivedla k varu ve smaltovaném hrnci, kdy jsem (je li uvedeno) přidala mořidlo. Množství najednou barvené vlny se obvykle pohybovalo mezi 4 až 6 dkg ve 4 l vody, Po obarvení jsem vlnu vyjmula, nechala trochu zchladnout a pak začala promívat teplou vodou, dokud pouštěla přebytečnou barvu. Obecně platí, že světlé odstíny je důležité včas vyndat, kdežto tmavé je možno v lázni ponechat až do schladnutí. Každý materiál přijímá barvu jinak, nejhůře len, lépe pak bavlna a nejlépe hedvábí či vlna. Není se třeba obávat, že se vlna varem srazí, je však důležité jí postupně zahřívat i chladit a opatrně míchat.

I. Slupky ořešáku

I pouhým povařním bez mořidel je možné získat tmavohnědou až černou barvu. Celé nezralé ořechy jsem rozpůlila a dala do vody v poměru 6kg ořechů : 20dkg vlny : 20 l vody. Zhruba 90 minut jsem vše vařila a pak nechala dalších 30 min louhovat. Výsledná barva byla tmavě hnědá s nádechem do olivova. Lněné a bavlněné plátno získalo odstín daleko světlejší a navíc ne tak rovnoměrný, proto jsem od dalšíh pokusů barvit plátno upustila.

II. Kůra habru

Uvádí se, že čerstvá vnitřní kůra habru obecného barví bez mořidel žlutě. Oloupala kůru z poraženého mladého habru a tenké větvičky na drobno nastříhala. Pak jsem je vložila do mikroténového sáčku a zavázala. Po pěti hodiných jsem je dala do vlažné vody a nechala podle návodu přes noc louhovat. Druhý den jsem je dvě hodiny vařila v poměrů 1:6 (vlna:kůra). Nakonec jsem přidala kuchyňskou sůl, ale odstín se nezměnil – vyšla světle béžová. Je pravděpodobné, že i za těch několik málo hodin došlo k oxidaci a zaschnutí kůry a proto byl výsledek jiný, než jsem očekávala.

III. Listy orobinec

Dočetla jsem se, že orobinec pomalu vařený barví na zeleno, mořidlo nebylo uvedeno. Nařezala jsem listy orobince na drobné kousky (neboť jsem si nevšimla, že se mají použít ”hlavy”) a s vlnou v poměru 1:9 ve prospěch orobince uvedla do varu. Když se mi povedlo na hladině plovoucí listy potopit, vařila jsem vše ještě dvě hodiny ale bez viditelného výsledku. Pak jsem do barvící lázně (cca 4 l) přisypala dvě kávové lžičky modré skalce a vařila ještě půl hodiny. Výsledkem byla příjemná mechově zelená.

IV. Květy vratiče

Uvádí se, že nať nebo květy vratiče barví s různými mořidly sytě žlutě. Nasbírala jsem tedy plně rozvinuté květenství ze slunné louky. Poměr vlny a vratiče byl 1:5. Po uvedení do varu jsem přidala dvě kávové lžičky kamence, vařila 45 minut (silně dráždivě to páchlo) a pak nechala v lázni zchladnout. Použila jsem čistou vlnu na které vyšel jasný až citrónově žlutý odstín, i přadeno z předchozího barvení orobincem bez mořidla, na němž dává vratič teplejší tóny.

V. Výhonky viné révy

Výhonky vinné révy s kamencem by měly dávat levandulovou až purpurovou barvu. Na drobno nastříhala výhonky vinné révy a se dvěmi lžičkami kamence jsem je v poměru 1:6 vařila asi jeden a půl hodiny, ale výsledná barva se levandulové neblíží ani náhodou, je to příjemná tlumená žlutá.


VI. Plody černého

Tichá, Tichý uvádí, že plody černého bezu s kamencem a solí barví na světle růžovo a po vyprání v mýdle vlna zmodrá. Postupovala jsem podle návodu, v druhé polovině srpna jsem vyzrálé bezinky s vlnou v poměru 1:7 uvedla do varu, přidala dvě lžičky kamence, stejné množství kuchyňské soli a vše vařila 30 minut. Vyšla pěkně růžovo fialová, která ale po vyprání ve vlažné vodě s jádrovým mýdlem nezmodrala, jen vybledla.

VII. Nať kopřivy

Kopřiva dvoudomá by měla se skalicí modrou barvit na zeleno, dokonce se uvádí ”zlatozeleno". Můj výsledek se ale poněkud liší. Nasbírala jsem mladé kopřivy, v poměru s vlnou 1:5, přidala dvě lžičky modré skalice a nechala vařit 45 minut. Výsledný odstín by se však dal jen stěží označit jako zlatozelený, je to spíš vojenská khaki.


VIII. Výhonky břečťanu

Uvádí se, že listy a dřevo břečťanu popínavého barví plátno na rezavo, (mořidla nejsou upřesněna). Když jsem ale výhonky břačťanu hodinu vařila s vlnou v poměru 1:5, žádné barvy jsem nedosáhla. Proto jsem jedno přadeno odebrala, ke druhému do barvící lázně nasypala dvě lžičky modré skalice a vařila ještě 20 minut. Výsledkem byla světlá mechová zeleň.


IX. Nať třezalky

Podle různých pramenů barví třezalka hnědě, krémově, žlutě nebo zeleně. Vyzkoušela jsem vlnu s natí třezalky (poměr 1:5) a hodinu vařit s dvěmi lžičkami kamence. Výsledek je světle zeleno-žlutý.



X. Slupky cibule

O cibulích je obecně známo, že dobře barví i bez přidání mořidel. Jednu várku vlny jsem tedy vařila 20 minut s dvoujnásobným množstvím žlutých cibulových slupek a druhou se slupkami červenými. Výsledek je pěkný a barvící lázeň se zdála být ještě schopná obarvit další materiál.

Nakonec jsem vzorky všech obarvených přaden vlny vyprala důkladně ve vlažné vodě s pracím práškem na vlnu (Perwoll) a na týden vystavila co nejintenzivnějšímu slunečnímu záření, abych ověřila stálost barev. Nejhůře dopadla vlna barvená černým bezem, která vybledla téměř do původního odstínu, o něco se zesvětlily i vzorky barvené v červené cibuly a třezalce (zelená se téměř vytratila). Ostatní zůstaly stejné a vlna barvená ve vinné révě dokonce ještě nepatrně ztmavla.

POUŽITÁ LITERATURA